První rok za námi!
Jedenáctýho sprna to byl přesně jeden rok od chvíle, co jsme přistáli v Kapským městě a s vykulenejma očima se rozhlíželi, do čeho jsme se to vrhli a vůbec jsme netušili, jaký to tady asi bude a jestli se nám tady bude vůbec líbit.
A tak jsme si na oslavu (a taky na oslavu mejch narozenin) vyjeli konečně na pořádnou, i když krátkou, dovolenou. Pořád jsme se totiž šmrdlali kolem Kapskýho města a nikam dál jsme společně zatím nevyrazili. Já jsem sice obletěl půlku JARu (3x), ale to bylo pracovně, takže se to nepočítá.
Takže jsme se sebrali a vyjeli si na pár dní na venkov. Nejdřív se zastávkou v městečku Hermanus, což je prej nejlepší místo na světě k pozorování velryb (fakt, jsou vidět i ze břehu) a pak jsme to protáhli na Střelkovej mys, nejjižnější místo v celý Africe (Mys Dobrý naděje není nejjižnější, jak si lidi často myslej). Teďka jsme po čtyřech dnech zpátky doma, procházíme si nezpracovaný fotky a říkáme si, jak nás to tady zase dokázalo naprosto ohromit.
V první řadě, máme teď zimu, takže všechno kvete, tráva se zelená a je to neuvěřitelná nádhera. Stačí přejet nížiny, který se rozprostírají kolem Kapskýho města a přijedete do hor, kde se krajina nádherně vlní a když zasvítí sluníčko, tak člověk neví, kam se dívat dřív. Jak říká Adam, je to fotografický porno. Doslova. Silnice se vlněj po kopcích, všede jsou lány polí, nebo pastviny s ovcema, jehňata a tak.
Taky jsme teda zjistili, že přestože většina silnic tady má krásnej asfalt, jsou tu takový, který krásnej asfalt nemaj. Nemaj totiž žádnej asfalt, jak jsme s překvapením zjistili, když jsme se vydali z Hermanu podél pobřeží dál na jih. Vybrali jsme speciálně tu jednu konkrétní silnici, která slibovala další boží výhledy. Mělo nám napovědět, že nám tuhle trasu nedoporučil ani Google. A když jsme dojeli na konec asfaltu a po nějaký době nám došlo, že ta prašná, rozmlácená cesta je TA cesta a uvědomili si, že bysme se museli vracet 20 kilometrů na předchozí odbočku, dali jsme si terénní dvacetikilometrovou rallye vložku. Nejlepší dobrodružství ever! A s naším autem se navíc nemusíme bát, že by nám něco mohlo upadnout nebo tak.
Nakonec jsme bez problémů dojeli do našeho penzionu s výhledem na Indickej oceán. Mimochodem, jeho majitel se mě snažil přesvědčit, ať mu prodám náš Mercedes. Aspoň vidíte, že tady v Africe se nehledí na krásu, ale na výdrž. Další dva dny jsme strávili chozením po Střelkovým mysu. Podle mě je ten českej překlad ale dost blbej. Protože portugalsky se to jmenuje Cabo L'Agulhas, co znamená něco jako Mys Jehel. Jsou tam tak vostrý a zrádný skály, že je po okolí rozesetejch desítky vraků lodí. Něco jako Skeleton Coast v Namibii, ale dá se tam v pohodě dojet autem a kilák vod nejbližšího vraku si můžete dát vychlazený pivo a fish & chips. To ale nic nemění na tom, že je sakra nebezpečný tenhle mys obeplouvat. Proto tam taky postavili maják, kterej pořád funguje a na kterej si můžete za drobnej poplatek sami po žebříkách vylýzt. Stojí to za to.
O těch velrybách asi sepíšu něco zvlášť, protože to byl tak nauvěřitelnej zážitek, že si samotnej příspěvek zaslouží. A my se těšíme na další měsíce tady, další návštěvy a další dobrodružství...
PS: Fotky jsou neupravovaný a bez filtrů. Takhle to tady prostě vypadá.
A tak jsme si na oslavu (a taky na oslavu mejch narozenin) vyjeli konečně na pořádnou, i když krátkou, dovolenou. Pořád jsme se totiž šmrdlali kolem Kapskýho města a nikam dál jsme společně zatím nevyrazili. Já jsem sice obletěl půlku JARu (3x), ale to bylo pracovně, takže se to nepočítá.
Takže jsme se sebrali a vyjeli si na pár dní na venkov. Nejdřív se zastávkou v městečku Hermanus, což je prej nejlepší místo na světě k pozorování velryb (fakt, jsou vidět i ze břehu) a pak jsme to protáhli na Střelkovej mys, nejjižnější místo v celý Africe (Mys Dobrý naděje není nejjižnější, jak si lidi často myslej). Teďka jsme po čtyřech dnech zpátky doma, procházíme si nezpracovaný fotky a říkáme si, jak nás to tady zase dokázalo naprosto ohromit.
V první řadě, máme teď zimu, takže všechno kvete, tráva se zelená a je to neuvěřitelná nádhera. Stačí přejet nížiny, který se rozprostírají kolem Kapskýho města a přijedete do hor, kde se krajina nádherně vlní a když zasvítí sluníčko, tak člověk neví, kam se dívat dřív. Jak říká Adam, je to fotografický porno. Doslova. Silnice se vlněj po kopcích, všede jsou lány polí, nebo pastviny s ovcema, jehňata a tak.
 |
| Můůů... |
Taky jsme teda zjistili, že přestože většina silnic tady má krásnej asfalt, jsou tu takový, který krásnej asfalt nemaj. Nemaj totiž žádnej asfalt, jak jsme s překvapením zjistili, když jsme se vydali z Hermanu podél pobřeží dál na jih. Vybrali jsme speciálně tu jednu konkrétní silnici, která slibovala další boží výhledy. Mělo nám napovědět, že nám tuhle trasu nedoporučil ani Google. A když jsme dojeli na konec asfaltu a po nějaký době nám došlo, že ta prašná, rozmlácená cesta je TA cesta a uvědomili si, že bysme se museli vracet 20 kilometrů na předchozí odbočku, dali jsme si terénní dvacetikilometrovou rallye vložku. Nejlepší dobrodružství ever! A s naším autem se navíc nemusíme bát, že by nám něco mohlo upadnout nebo tak.
 |
| Mezi polma, asi po 15 kilometrech jízdy prašnou silnicí, z auta nic neodpadlo. |
 |
| Vrak Meisho Maru 38, kterej je asi 500 metrů od nejjižnějšího místa v Africe. Uměli si vybrat, kde ztroskotat. |
PS: Fotky jsou neupravovaný a bez filtrů. Takhle to tady prostě vypadá.
Komentáře
Okomentovat