Cape Town, bejby
Příležitosti...
Jsou příležitosti, které se prostě nenechají jen tak ležet. Jsou to ty, které člověk musí zvednout, potěžkat, a říct si, sakra, to chci! Pro mě ta příležitost přišla a já se nepodělal. Místo toho jsem si řekl, že to je něco, o čem jednou chci vyprávět svým dětem. A dětem mýho bráchy a taky všem ostatním děckám doma... Prostě, kolik lidí může říct, že se sebralo a odstěhovalo do Afriky?
A tak jsem jednoho dne (což bylo asi před třema měsícema) jsem přišel za svojí holkou a říkám: "Co bys tomu řekla, kdybychom se přestěhovali do Kapskýho města?" A ona, že jo.
A tak jsem ji o pár dnů později, na parkovišti mezi autama a bez snubního prstenu, požádal o ruku. A protože jsem neměl prstýnek, šli jsme místo toho na zmrzku, abychom to mohli celý naplánovat. Protože 4 týdny na zorganizování svatby je skoro až moc velkej luxus, ne?
Long story short. Vzali jsme se. A za měsíc potom jsme se zabalili do dvou kufrů, rozdali kytky, kočky a přebytečný lahve kamarádům, naplánovali několik rozlučkovejch večírků, sedli do letadla a frnkli do Afriky.
A tak tu teď jsme, na konci africký zimy (která je asi jako babí léto v Čechách), díváme se na oceán - Atlantik, pokud by to někoho zajímalo - a vstřebáváme všechno, co je tady úplně jinak.
Zústaňte na příjmu. Zážitky, příhody a veselé historky jsou zpracovávány a pomalu na cestě.
Jsou příležitosti, které se prostě nenechají jen tak ležet. Jsou to ty, které člověk musí zvednout, potěžkat, a říct si, sakra, to chci! Pro mě ta příležitost přišla a já se nepodělal. Místo toho jsem si řekl, že to je něco, o čem jednou chci vyprávět svým dětem. A dětem mýho bráchy a taky všem ostatním děckám doma... Prostě, kolik lidí může říct, že se sebralo a odstěhovalo do Afriky?
A tak jsem jednoho dne (což bylo asi před třema měsícema) jsem přišel za svojí holkou a říkám: "Co bys tomu řekla, kdybychom se přestěhovali do Kapskýho města?" A ona, že jo.
A tak jsem ji o pár dnů později, na parkovišti mezi autama a bez snubního prstenu, požádal o ruku. A protože jsem neměl prstýnek, šli jsme místo toho na zmrzku, abychom to mohli celý naplánovat. Protože 4 týdny na zorganizování svatby je skoro až moc velkej luxus, ne?
Long story short. Vzali jsme se. A za měsíc potom jsme se zabalili do dvou kufrů, rozdali kytky, kočky a přebytečný lahve kamarádům, naplánovali několik rozlučkovejch večírků, sedli do letadla a frnkli do Afriky.
A tak tu teď jsme, na konci africký zimy (která je asi jako babí léto v Čechách), díváme se na oceán - Atlantik, pokud by to někoho zajímalo - a vstřebáváme všechno, co je tady úplně jinak.
Zústaňte na příjmu. Zážitky, příhody a veselé historky jsou zpracovávány a pomalu na cestě.
Komentáře
Okomentovat