Cape Town, bejby vol. 5
Žížeň...
Jaký jiný téma, když je tady kolem všude sucho a nezaprší a nezaprší. (Oprava: Prší každý ráno, ale pokaždý to je tak na půl hodiny, takže to spíš vypadá, jako když jde prostatik na záchod.)
Naštěstí to s tou žízní není tak hrozný, jak to vypadá. Voda nám tady sice teče, ale chuťově to není nic, z čeho by člověk psal domů dlouhý psaní.
Takže přichází čas pověnovat se nejlepšímu exportnímu artiklu, kterej Jihoafrická republika vlastně má. Hned po diamantech, zlatě, slonovině, nosorožcích rozích, žraločích ploutvích a sušeným antilopím mase.
Jsem sice laik, a poznám tak maximálně, jestli je to bílý, červený nebo slitý dohromady, ale víno je tady fakt bombastický. Zapomeň na Pálavu, Znojmo a Mikulov, kámo. Tady je to Stellenbosch, Franschhoek a Constantia! Na víno je u nás doma odborník spíš paní Macháčková, takže nebudu popisovat bukety a chuťový nuance a už vůbec ne jemnou citrusovou vůni a ostružinový zakončení.
Jedno se ale musí nechat. I v supermarketu se tady za skvělý prachy dá koupit bombastický víno. A víte, co je na tom vtipný? V JAR se v supermarketech nesmí prodávat chlast. Na všechno jsou tu speciální shopy. Asi aby to nepřišlo tak snadno pod nos děckám nebo co. Ale vína jsou v každým krámu plný regály. Nekecám, normálně červenýho vína tam maj rozhodně víc, než kokakoly (kterou taky lemtaj po hektolitrech).
Lidi tady milujou i pivo. A jsou na to svý taky hrozně hrdý. Dokonce jsem tady v baru jednou potkal chlápka, co si pivo vaří doma a snaží se ho dělat tak, aby bylo jako plzeňský. A dokonce to prodává, takže mi ho během tý chvíle, co jsme spolu kecali objednal, ať ho jako vyzkoušim. Prej si na to dokonce nechává vozit chmel z Čech. Kámo nevím, ale kdyby se vykašlal na českej chmel a místo toho se radši soustředil na to, jak to pivo správně přefiltrovat, udělal by líp. Ale snaha se rozhodně cení!
Mimochodem, trend minipivovarnictví, crafts beer a různejch IPA, APA a dalších super piv tady frčí naplno. A stejně jako třeba v Austrálii těm pivům uměj dát vtipný jména. Striped Horse (čti Zebra), Happy Pils, Blonde Ale... tohle všechno tu maj. Lidový piva se tu ale lejou taky. Místní Gambáč se jmenuje Castle Lite - to je taková vypláchnutá trubka po desítce. Ale třeba v baru Tiger's Milk na Long Street, kde si vařej a čepujou svý vlastní pivo Tiger's Milk, maj taky všechny ty Striped Horse a Wolf Packs a tak... A to už si člověk i pochutná.
Nic ale není lepší, než když přijdeš do Sparu, hledáš, co bys kde koupil a najednou na tebe zazáří sixpack Plzničky. Vod tý doby, co jsme zjistili, že se tady dá normálně koupit, nekupejeme domů nic jinýho.Plzeň je Plzeň.
Tak na zdraví! A zůstaňte na příjmu, další (tekutý) zážitky jsou na cestě.
PS: Mají tu i licenční plzeň, která vznikla v době předtím, než South African Breweries prodali Prazdroj Japoncům. Jmenuje se Hansa Pilsner, ale o její chuti nemůžu říct nic pozitivního. A ani negativního. Zatím jsme totiž neměli tu odvahu ji vyzkoušet.
Jaký jiný téma, když je tady kolem všude sucho a nezaprší a nezaprší. (Oprava: Prší každý ráno, ale pokaždý to je tak na půl hodiny, takže to spíš vypadá, jako když jde prostatik na záchod.)
Naštěstí to s tou žízní není tak hrozný, jak to vypadá. Voda nám tady sice teče, ale chuťově to není nic, z čeho by člověk psal domů dlouhý psaní.
Takže přichází čas pověnovat se nejlepšímu exportnímu artiklu, kterej Jihoafrická republika vlastně má. Hned po diamantech, zlatě, slonovině, nosorožcích rozích, žraločích ploutvích a sušeným antilopím mase.
Jsem sice laik, a poznám tak maximálně, jestli je to bílý, červený nebo slitý dohromady, ale víno je tady fakt bombastický. Zapomeň na Pálavu, Znojmo a Mikulov, kámo. Tady je to Stellenbosch, Franschhoek a Constantia! Na víno je u nás doma odborník spíš paní Macháčková, takže nebudu popisovat bukety a chuťový nuance a už vůbec ne jemnou citrusovou vůni a ostružinový zakončení.
Jedno se ale musí nechat. I v supermarketu se tady za skvělý prachy dá koupit bombastický víno. A víte, co je na tom vtipný? V JAR se v supermarketech nesmí prodávat chlast. Na všechno jsou tu speciální shopy. Asi aby to nepřišlo tak snadno pod nos děckám nebo co. Ale vína jsou v každým krámu plný regály. Nekecám, normálně červenýho vína tam maj rozhodně víc, než kokakoly (kterou taky lemtaj po hektolitrech).
Lidi tady milujou i pivo. A jsou na to svý taky hrozně hrdý. Dokonce jsem tady v baru jednou potkal chlápka, co si pivo vaří doma a snaží se ho dělat tak, aby bylo jako plzeňský. A dokonce to prodává, takže mi ho během tý chvíle, co jsme spolu kecali objednal, ať ho jako vyzkoušim. Prej si na to dokonce nechává vozit chmel z Čech. Kámo nevím, ale kdyby se vykašlal na českej chmel a místo toho se radši soustředil na to, jak to pivo správně přefiltrovat, udělal by líp. Ale snaha se rozhodně cení!
Mimochodem, trend minipivovarnictví, crafts beer a různejch IPA, APA a dalších super piv tady frčí naplno. A stejně jako třeba v Austrálii těm pivům uměj dát vtipný jména. Striped Horse (čti Zebra), Happy Pils, Blonde Ale... tohle všechno tu maj. Lidový piva se tu ale lejou taky. Místní Gambáč se jmenuje Castle Lite - to je taková vypláchnutá trubka po desítce. Ale třeba v baru Tiger's Milk na Long Street, kde si vařej a čepujou svý vlastní pivo Tiger's Milk, maj taky všechny ty Striped Horse a Wolf Packs a tak... A to už si člověk i pochutná.
Nic ale není lepší, než když přijdeš do Sparu, hledáš, co bys kde koupil a najednou na tebe zazáří sixpack Plzničky. Vod tý doby, co jsme zjistili, že se tady dá normálně koupit, nekupejeme domů nic jinýho.Plzeň je Plzeň.
Tak na zdraví! A zůstaňte na příjmu, další (tekutý) zážitky jsou na cestě.
PS: Mají tu i licenční plzeň, která vznikla v době předtím, než South African Breweries prodali Prazdroj Japoncům. Jmenuje se Hansa Pilsner, ale o její chuti nemůžu říct nic pozitivního. A ani negativního. Zatím jsme totiž neměli tu odvahu ji vyzkoušet.
Komentáře
Okomentovat