Nejkrásnější zahrada v Africe
Do nového roku jsem si slíbil, že budu zase trochu víc psát sem na blog. A už jsou to dva měsíce, co mám rozepsanej tenhle příspěkvek, takže myslím, že už konečně dozrál.
Koncem října jsme se byli podívat na nejkrásnější zahradu Afriky. Ona to teda není tak úplně zahrada, ale oblast, která se jmenuje Garden Route.
Představte si Route 66, kultovní americkou silnici vedoucí pouští do Kalifornie, odejměte poušť, přidejte neuvěřitelný množství zeleně, divoký skály, hluboký kaňony a jezera. A teď vynásobte dvakrát, přičtěte 5 pokud sem jedete začátkem léta, odečtěte 2 za lesní požár a máte to.
Využili jsme toho, že za námi měla přijet návštěva a nám se nechtělo objíždět stejný místa pořád dokola. Vymysleli jsme si výlet někam dál, než jenom pár desítek kilometrů od Cape Town. Na 4 dny, 3 noci a cca. 1300 kilometrů. Půjčili si obří Toyotu Land Cruiser, protože co jinýho, když Land Rover v půjčovně neměli, a vydali jsme se směrem na východ. Mimochodem, našli jsme asi fakt nejvýhodnější půjčovnu aut v Cape Town, takže tu taky můžem s klidem doporučit.
George
Naše první noční zastávka byla ve městě George, kterýmu se taky říká brána do Garden route. Tady totiž tahle "zahrada" začíná, nějakých 450 kilometrů od Kapskýho města. Mírně nás zaskočilo, když se souběžně s tím, jak jsme se blížili k George, začalo podivně do žluta zatahovat nebe až najednou bylo úplně všechno žluto-oranžový. Jak jsme zjistili po příjezdu, bylo to kvůli obrovskýmu lesnímu požáru v horách nad městem, který se už čtvrtej den nedařilo uhasit.
Místním to ale nedělalo větší starosti, většinou nám řekli, že fynbos stejně ten oheň potřebuje, jinak se nerozmnoží. A částečny popela, který se poklidně snášely z nebe nám aspoň připomínaly sníh, kterej tady oni vůbec nemaj.
Z George přes Plett do Stormsrivier
Druhej den jsme nejdřív našli kavárnu, kde se najíme. Přímo v centru města měla otevřeno jedna jediná a rozhodně jsme neprohloupili, že jsme do ní zašli. A s plnýma břichama jsme vyrazili za o kus dál na východ. Hnedka za George vlastně začíná samotná Garden Route, národním parkem Wilderness. Tam jsme nestavěli, protože všude byl pořád kouř smíchanej s mlhou. Místo toho jsme jeli o pár kiláků dál, projeli Knysnou a těsně před letoviskem Plettenberg Bay jsme se zastavili ve sloním parku Knysna Elephant Sanctuary. O tom, že jsme cestou kroutili hlavama ze strany na stranu asi nemá moc smysl psát - neuvěřitelný vizuální orgie už mi přišly jako naprostá samozřejmost.
V tom parku se věnují záchraně slonů, který jako mláďata třeba přišli kvůli pytlákům o maminku nebo byli zachráněný z cirkusů a podobně. Každou půlhodinu se tam dá vyrazit na procházku se slonama, kde si je můžete sami z ruky nakrmit a potom, když se chováte slušně, tak si můžete toho slona dokonce pohladit. Z toho jsme teda byli dost nervózní, protože stát vedle dvoutunovýho zvířete s velkejma klama (a o kterým se ví, že se snadno leká) není úplně příjemnej zážitek. Aspoň prvních pár vteřin. Dál už asi bez komentáře, rozhodně doporučuju se tady zastavit a přispět jim na dobrou věc.
Se zastávkou v Plettenberg Bay, nebo taky v Plettu, jak se tomu zkráceně říká jsme stihli i rezervaci Robberg, kde jsme z útesu zahlídli velryby, který zrovna dováděly v zálivu. Zatímco jsme obcházeli útes, změnilo se počasí. Vycházeli jsme pěkně v tričkách a vraceli se zabalený do větrovek s kapucama na hlavách. Inu, Jižní Afrika. Každopdáně, doporučuju se tam zastavit, klidně jen na hodinu nebo dvě, rozhodně to stojí za to.
Ústí řeky Storms
Ústí řeky Storms je vlastně takovej obrovskej kaňon, taková jizva v útesu, kam se musí sjet třeba 200 nebo 300 vejškovejch metrů, až k úrovni oceánu. Je to jedna z hlavních aktrakcí národního parku Tsitsikama.
Dá se tam dělat spousta aktivit, ale nás zajímal hlavně visutej most přes ústí řeky. Na ten se dá krásně dojít po dalších dvou zavěenejch mostech a dřevěným chodníku. My se ale rozdělili, protože jsme chtěli vyzkoušet trochu větší adrenalin a zaplatili si výlet na kajaku přímo do ústí řeky.
Normálně vás po dvojicích posadí na kajaky, se kterým nejdřív vyplujete na moře a pak zajedete do kaňonu, kterým se pádluje pár set metrů proti proudu. No a nakonec se přesedlá na takový nafukovací podložky, na kterejch se dá dopádlovat ještě dalších pár set metrů proti proudu. Nad jednou tůní jsme pak vylezli na vysokej útes a skákali do vody. Prej to mělo kolem 6 metrů, ale jak to není prosvětlená mořská voda, člověk se u toho zrovna dvakrát necejtí.
Nakonec jsme se rozhodli, že na další výšlapy už kašlem, přece jen bylo přes 30 nad nulou a řekli si, že jedeme na pláž. Pár kiláků směrem na západ je místo, který se jmenuje Nature's Valley. Je to vlastně taková lepší chatková kolonie uprostřed džungle a s nádhernou, dlouhou pláží, kde jsme si rozložili piknik a pozorovali malý mořský šneky.
A pak už jsme jenom dojeli do Knysny, kde jsme si pronajali chatku s výhledem na lagunu. Tam nás trochu zaskočil fakt, že v ní nikde nejsou sirky, kterejma bychom zapaálili dřevo na gril. Protože jsme starý zálesáci, poradili jsme si i s tímhle celkem snadno stylem elektrická plotýnka + hajzlpapír. A ta satisfakce, kterou jsem zažil jako stvořitel ohně, k nezaplacení.
Zpátky domů
Po větrný noci, kdy jsme měli pocit, že nám vítr odfoukne chaloupku jako vlk třem prasátkům, jsme se probudili do nádhernýho rána a konečně taky viděli modrou oblohu. Jediný, co jsme viděli předtím bylo žluto a padající popílek, způsobený lesním požárem.
A pak už jen "nudná" cesta zpátky domů... Člověk by nevěřil, jak je vlastně cestování zdlouhavý, když jede po "dálnici" s limitem 120. Takže ujet nějakejch 500 kiláků nám zabralo solidních 6 hodin, včetně pár zastávek. Ani nám tak nevadilo, že auto žralo i trávu kolem cesty (za těch 1,300 kilasů spáplo přes 200 litrů benzínu), nejhorší bylo rádio. Jak jsme se dostali do vnitrozemí, rádio chytalo jenom afrikánský country a to fakt nechceš. Do Cape Town jsme dojeli plný zážitků a slíbili si (aspoň teda my dva), že na Garden Route se ještě rozhodně podíváme.
A vy byste měli taky.
Koncem října jsme se byli podívat na nejkrásnější zahradu Afriky. Ona to teda není tak úplně zahrada, ale oblast, která se jmenuje Garden Route.
Představte si Route 66, kultovní americkou silnici vedoucí pouští do Kalifornie, odejměte poušť, přidejte neuvěřitelný množství zeleně, divoký skály, hluboký kaňony a jezera. A teď vynásobte dvakrát, přičtěte 5 pokud sem jedete začátkem léta, odečtěte 2 za lesní požár a máte to.
Využili jsme toho, že za námi měla přijet návštěva a nám se nechtělo objíždět stejný místa pořád dokola. Vymysleli jsme si výlet někam dál, než jenom pár desítek kilometrů od Cape Town. Na 4 dny, 3 noci a cca. 1300 kilometrů. Půjčili si obří Toyotu Land Cruiser, protože co jinýho, když Land Rover v půjčovně neměli, a vydali jsme se směrem na východ. Mimochodem, našli jsme asi fakt nejvýhodnější půjčovnu aut v Cape Town, takže tu taky můžem s klidem doporučit.
George
Naše první noční zastávka byla ve městě George, kterýmu se taky říká brána do Garden route. Tady totiž tahle "zahrada" začíná, nějakých 450 kilometrů od Kapskýho města. Mírně nás zaskočilo, když se souběžně s tím, jak jsme se blížili k George, začalo podivně do žluta zatahovat nebe až najednou bylo úplně všechno žluto-oranžový. Jak jsme zjistili po příjezdu, bylo to kvůli obrovskýmu lesnímu požáru v horách nad městem, který se už čtvrtej den nedařilo uhasit.
Místním to ale nedělalo větší starosti, většinou nám řekli, že fynbos stejně ten oheň potřebuje, jinak se nerozmnoží. A částečny popela, který se poklidně snášely z nebe nám aspoň připomínaly sníh, kterej tady oni vůbec nemaj.
Z George přes Plett do Stormsrivier
Druhej den jsme nejdřív našli kavárnu, kde se najíme. Přímo v centru města měla otevřeno jedna jediná a rozhodně jsme neprohloupili, že jsme do ní zašli. A s plnýma břichama jsme vyrazili za o kus dál na východ. Hnedka za George vlastně začíná samotná Garden Route, národním parkem Wilderness. Tam jsme nestavěli, protože všude byl pořád kouř smíchanej s mlhou. Místo toho jsme jeli o pár kiláků dál, projeli Knysnou a těsně před letoviskem Plettenberg Bay jsme se zastavili ve sloním parku Knysna Elephant Sanctuary. O tom, že jsme cestou kroutili hlavama ze strany na stranu asi nemá moc smysl psát - neuvěřitelný vizuální orgie už mi přišly jako naprostá samozřejmost.
V tom parku se věnují záchraně slonů, který jako mláďata třeba přišli kvůli pytlákům o maminku nebo byli zachráněný z cirkusů a podobně. Každou půlhodinu se tam dá vyrazit na procházku se slonama, kde si je můžete sami z ruky nakrmit a potom, když se chováte slušně, tak si můžete toho slona dokonce pohladit. Z toho jsme teda byli dost nervózní, protože stát vedle dvoutunovýho zvířete s velkejma klama (a o kterým se ví, že se snadno leká) není úplně příjemnej zážitek. Aspoň prvních pár vteřin. Dál už asi bez komentáře, rozhodně doporučuju se tady zastavit a přispět jim na dobrou věc.
 |
| Robberg - ještě před 5 minutama slunečno |
Ústí řeky Storms
Ústí řeky Storms je vlastně takovej obrovskej kaňon, taková jizva v útesu, kam se musí sjet třeba 200 nebo 300 vejškovejch metrů, až k úrovni oceánu. Je to jedna z hlavních aktrakcí národního parku Tsitsikama.
 |
| Tsitsikama - Storms River Mouth |
Normálně vás po dvojicích posadí na kajaky, se kterým nejdřív vyplujete na moře a pak zajedete do kaňonu, kterým se pádluje pár set metrů proti proudu. No a nakonec se přesedlá na takový nafukovací podložky, na kterejch se dá dopádlovat ještě dalších pár set metrů proti proudu. Nad jednou tůní jsme pak vylezli na vysokej útes a skákali do vody. Prej to mělo kolem 6 metrů, ale jak to není prosvětlená mořská voda, člověk se u toho zrovna dvakrát necejtí.
Nakonec jsme se rozhodli, že na další výšlapy už kašlem, přece jen bylo přes 30 nad nulou a řekli si, že jedeme na pláž. Pár kiláků směrem na západ je místo, který se jmenuje Nature's Valley. Je to vlastně taková lepší chatková kolonie uprostřed džungle a s nádhernou, dlouhou pláží, kde jsme si rozložili piknik a pozorovali malý mořský šneky.
A pak už jsme jenom dojeli do Knysny, kde jsme si pronajali chatku s výhledem na lagunu. Tam nás trochu zaskočil fakt, že v ní nikde nejsou sirky, kterejma bychom zapaálili dřevo na gril. Protože jsme starý zálesáci, poradili jsme si i s tímhle celkem snadno stylem elektrická plotýnka + hajzlpapír. A ta satisfakce, kterou jsem zažil jako stvořitel ohně, k nezaplacení.
Zpátky domů
Po větrný noci, kdy jsme měli pocit, že nám vítr odfoukne chaloupku jako vlk třem prasátkům, jsme se probudili do nádhernýho rána a konečně taky viděli modrou oblohu. Jediný, co jsme viděli předtím bylo žluto a padající popílek, způsobený lesním požárem.
 |
| Knysna lagoon |
A vy byste měli taky.
Komentáře
Okomentovat