Sbohem a šáteček

Byly to přesně 2 roky a 2 týdny od momentu, kdy jsme vystoupili z letadla v Kapském městě a začalo naše dvouletý africký dobrodružství. Nevěděli jsme, do čeho jdeme, jestli se po pár týdnech nebudeme chtít vrátit zpátky.

Po těch dvou letech a dvou týdnech jsme zase sadali do letadla, ale už ve třech, a nechávali jsme za sebou 2 roky úžasnejch vzpomínek, zážitků a neuvěřetelně krásnejch chvil. I slzička ukápla. Při loučení s našima kamarádama, s kolegy v práci, i našima oblíbenýma místama v CPT. Těžce jsme se loučili s naším starým Mercedesem, kterej nám dělal věrnýho společníka na všech výletech a nikdy nás nenechal v rejži (a vozily se v něm všechny návštěvy) a s naším bytem s výhledem na Stolovou horu a Atlantskej oceán.

Poslední momenty před odletem

Teď jsme už skoro měsíc zpátky v Čechách a pomalu si zvykáme na to, jaký to je být zase doma. Že už na všechno nejsme jenom sami a můžeme se s rodinou a kamarády vídat častěji, než jednou za rok. Že v obchodech je menší výběr hnusnějšího ovoce a nahnilá zelenina a prodavači jsou věčně naštvaní. Že pivo zase podražilo. Že řidiči jezdí jako prasata, ale zase tu jsou fungující vlaky, a ve městěch funguje perfektní MHD. A výhledy na hory a lesy taky nejsou k zahození.

Každopádně, Afrika nám chybí... a občas se nám v koutku oka zaleskne i slzička, když vidíme fotky od kamarádů a kolegů. Naštěstí máme ještě tolik míst, který chceme vidět, že se do Afriky rozhodně budeme vracet. A taky musíme Bertě ukázat, kde se to vlastně narodila!

It's not over, Cape Town!